Olejomalba patří mezi nejstarší a zároveň nejuznávanější výtvarné techniky na světě. Malovali s ní mistři jako Leonardo da Vinci, Rembrandt či Vincent van Gogh – a dodnes fascinuje svou hloubkou barev, možnostmi vrstvení a nenapodobitelným leskem. Mnoho začátečníků se jí ale obává – kvůli složitosti, zápachu terpentýnu nebo dlouhé době schnutí. Pravda je však taková, že olejomalba není tak náročná, jak se může zdát. Vyžaduje jen trpělivost, správné pomůcky a chuť experimentovat.
Proč právě olejomalba?
Olejové barvy mají jednu obrovskou výhodu: dají se tvarovat, míchat a opravovat i po dlouhé době. Na rozdíl od akrylu, který schne téměř okamžitě, vám olej dovolí pracovat s odstíny a přechody celé hodiny, někdy i dny. Můžete tak modelovat světlo, hloubku i jemné detaily, které by u jiných technik byly téměř nemožné.
Kromě toho mají olejové barvy bohatou texturu a syté pigmenty, které dodávají obrazu hloubku a luxusní vzhled. Hotová malba působí živě, dýchá a má osobitý charakter – právě proto se olejomalby dodnes objevují v galeriích i moderních interiérech.
Co budete potřebovat
Začít s olejomalbou nevyžaduje obrovské investice, ale pár kvalitních pomůcek je klíčových:
-
Olejové barvy – doporučuje se začít se základní paletou (bílá, červená, modrá, žlutá, černá, okr, hnědá).
-
Štětce – ideálně z přírodních štětin, různé tvary i velikosti.
-
Plátno nebo malířská deska – napnuté plátno je klasika, ale začátečníci mohou zkusit i levnější variantu na kartonu.
-
Ředidlo a olej – například lněný olej pro míchání barev a terpentýn nebo bezaromátové médium pro ředění a čištění.
-
Paleta a hadříky – pro míchání a stírání přebytečných barev.
Dnes jsou k dostání i bezzápachová média a ekologické varianty, takže olejomalbu zvládnete i v bytě bez nepříjemného zápachu.
Základní princip – „tuk na hubené“
Základem úspěchu v olejomalbě je staré pravidlo malířů: „tuk na hubené“. Znamená to, že každá následující vrstva barvy by měla obsahovat více oleje (tuku) než ta předchozí. Díky tomu barva správně schne a nepraská.
-
První vrstvy by tedy měly být řidší (s více ředidla).
-
Poslední vrstvy naopak hustší a bohatší na olej.
Pokud tento princip dodržíte, vaše malba vydrží krásná celé desítky let.
Jak začít malovat
Začněte jednoduše – třeba zátiším s ovocem nebo krajinkou. Načrtněte si kompozici tužkou nebo uhlem, pak naneste první řídké vrstvy barvy. Nechte je částečně zaschnout a postupně přidávejte detaily a světelné efekty. Nebojte se chyb – olejomalba je velmi tolerantní a dá se snadno upravit.
Zajímavým cvičením je i malování jednobarevných studií (grisaille), kdy se učíte pracovat s tvarem, světlem a stínem bez rušení barvami. Teprve potom se pusťte do plné barevné palety.
Jak pečovat o hotový obraz
Olejomalba schne pomalu – někdy i několik týdnů. Proto ji nechte schnout na suchém, větraném místě mimo přímé slunce. Po úplném zaschnutí můžete nanést závěrečný lak, který chrání barvy a zvýrazní jejich lesk.
Pokud obraz vzniká postupně, přikrývejte ho jen volně, aby mohl „dýchat“.
Olejomalba jako terapie
Malování olejem není jen o tvorbě, ale i o zklidnění a soustředění. Pomáhá zapomenout na stres, vtáhne vás do přítomného okamžiku a dává prostor vaší fantazii. Každý tah štětcem má smysl – a každý odstín vyjadřuje kus vás samotných.
Olejomalba pro začátečníky tak může být víc než jen nová záliba. Je to cesta, jak objevovat trpělivost, vnitřní klid i radost z tvoření. Stačí se nebát prvního tahu štětcem – a nechat barvy, ať za vás vyprávějí.